!!Blog má pauzu...!!

viz: TU!

Pohádka na dobrou noc

30. dubna 2013 v 15:00 | Aisu |  Stories
Tak nevím co přidávat, tak alespoň jednu moji oblíbenou povídku ^^ psala jsem ji už dávno ale pořád se mi strašně líbí ˇ^ˇ doufám, že si ji aspoň někdo přečte ^^"

"Povídej mi něco" řekne dívka opírající se o chlapce. "Proč?" ptá se chlapec překvapeně. "Máš uklidňující hlas" odpoví mu a usměje se. "Tak dobře" zapřemýšlí se nakonec chlapec.
Zafoukal vítr a jediné co bylo slyšet bylo šustění stromu o který se zrovna opírali. "Tak ti teda povím můj oblíbený příběh" promluví chlapec do ticha a začne s vyprávěním.


Kdysi dávno, kdy v Japonsku vládl Císař, byly lidé dělení do dvou tříd: Velmi bohaté klany, čítajíc na necelou desítku lidí a potom lidé, kteří jsou chudí, těch bylo samozřejmě více. Ale ještě nad nimi všemi byl Císař a jeho rodina. Někteří lidé by řekli, že to byla krutá doba, jenže obyvatelé měst ale byly šťastní, protože měli kým se chlubit. Císař měl dceru a její krása byla známa po celém světě. Lidé ji milovali nejen, že byla krásná, ale i moudrá a spravedlivá. Každý den za ní jezdily Princové z dalekých zemí, dokonce i nápadníci, kteří nebyly urození. Ona je však neustále odmítala. "Dcero už by jsi si měla vybrat. Jsi dost stará na to abys se vdávala!" zvýší hlas Císař na svou dceru, jednou u večeře. Princezna posmutněla, ale nakonec řekla: "Potom tedy zítra všechny, kteří o mne stojí svolej, něco důležitého jim povím."
Druhý den ráno Císař udělal to oč ho dcera žádala, svolal všechny na nádvoří. Bylo vidět, že byly všichni nervózní, přeci jen nikdo nevěděl, co jim chce Princezna říci. Po chvíli nervózního čekání se objevila.

"Už spíš?" ptá se chlapec potichu. "Ne, pokračuj."

Princezna se zpříma postavila a pravila. "Vezmu si toho, který mi přinese živého devíti-ocasého liščího démona." V davu zavládla nejistota, sice v této době jsou démoni na každém rohu, ale liščí démoni jsou velice vychytralí a čím více ocasů, tím menší pravděpodobnost, že démona spatříte. Nápadníci chtě nechtě souhlasily a ještě ten den se vydali na cestu.
Někteří z nich se snažily Princeznu a Císaře oblafnout a přinesly obyčejnou lišku a tvrdily že se stydí před nimi ukazovat své ocasy. Jenže se to nikomu z nich nepodařilo.
Princezna seděla ve svém pokoji, měla dokořán otevřené posuvné dveře a pozorovala hvězdy. "O co se snažíš?" promluví někdo a před Princeznou se objevila malá zrzavá liška. "Prosím?" podívá se překvapeně na lišku "Co docílíš tím, že necháš ty lidi, aby ti přinesly devíti-ocasého démona?" posadí se liška před Princeznu a propaluje jí pohledem. "Tím, že mi ji přinesou. Nic. Ale tím, že je to velice obtížný úkol. Hodně." Promluví nakonec Princezna "Takže se bojíš svatby?" zeptala se liška a lehce zavrtěla ocasem "Svatby se nebojím, bojím se těch mužů" posmutní Princezna "Každý z nich by bez sebemenšího mrknutí oka zabil. Jenže já nechci za muže vraha, a hlavně miluji lišky a nikdy bych jim ani slovem neublížila a až se stanu Císařovnou, tak zruším týrání a zabíjení démonů a nejen jich i zvířat, která neslouží jako naše potrava, ale myslím tím ty, které chováme kvůli jídlu. A nechci muže, který bude posedlý jen zvětšováním svého území." domluví Princezna a znovu se zahledí na nebe. "Hmm.... všechny řeči jsou pravdivé. Nejen, že jsi krásná, ale i moudrá. Nuže, dobrá já ti pomůžu." Liška se postaví k odchodu "Co tím myslíš?" zeptá se nechápavě. "Pozítří za tebou někdo přijde" praví liška a zmizí jako pára nad hrncem.
Jak liška řekla, dva dny poté přišel nějaký muž. Na první pohled bylo poznat, že to je nějaký bohatý princ. Přistoupil a řekl, že pro Princeznu má živou devíti-ocasou démoní lišku jak si přála, ale řekl, že lišky nerady ukazují svou pravou podobu tolika lidem. Císař si ho nedůvěřivě prohlížel ale nakonec všichni tři šli do jednoho z jeho pokojů, aby měli soukromí. Chvíli mlčky seděly a Princezna si Neznámého prince pořádně prohlédla. Líbil se jí, ale to nebylo důležité. "Nuže ukaž nám ji" pravil Císař a čekal co se bude dít. Neznámý princ se postavil a z ničeho nic se okolo něj objevil oblak kouře, přes který nebylo nic vidět. Nakonec po krátké chvíli kouř zmizel. Sice tam ten Princ stál, jenže nevypadal stejně jako předtím. Z jeho původně havraních vlasů uvázaných do culíku z kterého, při sebemenším pohybu utekl pramínek, byly teď sněhově bílé. Oči, které se šedě leskly byly rázem světle modré, a na hlavě mu čouhala dvě sněhová ouška. Zpod jeho oblečení trčelo všech devět ocasů. Jak Princezna, tak i Císař byli velice překvapení ale nic neříkali. "Matka mě i mé bratry informovala o tom co se tu děje a já jsem ze zvědavosti přišel" na chvíli se odmlčel a pak pokračoval "Nuže, Princezno. Jsi připravena si mě vzít?" zeptal se a pozvedl jedno obočí. Princezna sklonila hlavu těsně nad zem, čímž vyjádřila jeho nadřazenost, a poté promluvila: "Jsem poctěna, že mě o to žádáte, ale nejsem hodna mít za muže někoho jako jste Vy. Žádná lidská bytost nemá právo s Vámi ani mluvit, natož si Vás vzít. To nemohu přijmout" domluvila a zůstala pořád ve stejné pozici. Liščí princ se pousmál a po nekonečně dlouhé chvíli promluvil: "Vidím, že máš úctu k Nám démonům a matka mi řekla, že miluješ lišky. Je to pravda?" Princezna se znovu posadila, ale nepodívala se mu do očí "Ano. Je to pravda, nikdy bych jim neublížila" znovu byla chvíle ticha. Císař to všechno mlčky pozoroval.
"Jak už jsem předtím říkal, přišel jsem ze zvědavosti. Zjistit jestli je pravda to co se o tobě říká. Jsem spokojený, nejen, že je to pravda, a máš k démonům úctu, ale ještě jsi mě zaujala, takže ať už ti to tvoje víra povoluje nebo ne, já si tě vezmu!"
"Jsi zajímavý Lišáku" promluví nakonec Císař. Postavil se pocuchal mu vlasy a odešel. Liščího prince a dokonce i Princeznu tato reakce překvapila. Oba zůstaly v místnosti sami. Liščí princ se zahleděl na Princeznu, opravdu se mu líbila, dlouhé kaštanové vlasy, volně rozpuštěné, stejnobarevné velké oči, světlá až bledá pleť s jemně červenajícími tvářemi a vykrojené rudé rty.

"Pořád nespíš?" zeptal se chlapec. "Ne, ale pokračuj. Chci vědět jak to dopadne."

Den nato byla oznámena jejich svatba. Někteří Princové to stále nechtěli přijmout a tak požadovali po Liščím princi aby jim ukázal tu devíti-ocasou lišku. Prince chtě nechtě musel všem na veřejnosti ukázat svou pravou podobu a tím se všichni Princové stáhly, a už o nich nebylo slyšet.
Svatba byla úžasná a oni spolu tedy začali žít. Jenže tři měsíce poté Císař zemřel. A oni spolu začali vládnout. Lid byl spokojen. Oba vládli moudře a spravedlivě. Po několika letech se jim narodily dvojčata. Chlapec a dívka. Dívka byla velice podobná otci, dlouhé bílé vlasy a na hlavě dvě bílá ouška, oči ale byly hnědé jako měla matka. Zato chlapec byl velice podobný matce, delší kaštanové vlasy a oči byly světle modré jako u otce. Ale jen dcera zdědila démoní schopnosti.
Jenže po několika letech Císařovna onemocněla na nevyléčitelnou nemoc.
"Prosím, nebuď kvůli mně smutný. Budu stále s Tebou. Ve Tvém srdci. A vychovej naše děti tak jako bychom je vychovávali společně" pravila jednou večer a druhý den zemřela. Císař tedy uspořádal pohřeb, a jak si jeho žena přála tak i udělal. Vychovával jejich děti s láskou a učil je vážit si jak života, tak i všeho živého, učil je i úctě k démonům, takové jakou měla jejich matka.
Děti dospěly a Císař jednoho dne zmizel. Všichni mluvily o tom, že odešel za svou ženou. A věřily tomu. Děti pokračovali v tom co jejich rodiče začali. Vedly svou zemi rozumně a vše se jim dařilo. Až přišel čas kdy na trůn mohl usednout jen jeden. Princezna se tedy rozhodla, že se přivdá do jiné země. Princ zůstal v jejich rodné zemi a vzal si Princeznu, která se mu zalíbila.

O několik desetiletí později se, ale vše oč se tito moudří lidé snažily rozpadlo. Vláda, kterou započali už nikdy nepokračovala. Začaly války a vše bylo zničeno.
A tímto vlastně skončila vláda napůl-démonů. Zemí se začal šířit mor. Lidé byly hladoví a umírali po stovkách.
A takto končí příběh, který bohužel neskončil jako některé pohádky. Nežily šťastně na věky věků.

"Neskončilo to moc hezky" promluvila dívka. "Ne všechno končí tak, jak bychom chtěli."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 mononoke-chan mononoke-chan | Web | 1. května 2013 v 20:34 | Reagovat

páni.....to bylo opravdu krásné...a ten závěr....něco to ve mě zanechalo a něco ve mě se pohnulo...opravdu nádherná povídka, děkuju, že jsem ji mohla číst :)

2 Ayasumi Ayasumi | Web | 3. května 2013 v 17:05 | Reagovat

Sugoi! Přečetla jsem to celé (ano jsem borec XD) a moc se mi to líbilo, moc hezky píšeš a já mám osobně radši tragické konce ^^

3 Raven Lillyth Addams Raven Lillyth Addams | Web | 5. května 2013 v 14:19 | Reagovat

krásný blog

4 Kukik Kukik | Web | 6. května 2013 v 6:46 | Reagovat

vážně mooc krásnáá povídka :))

5 ToraRafu ToraRafu | Web | 11. května 2013 v 21:07 | Reagovat

Miluju pohádky. :) A tahle byla vážně pěkná. Nechceš k ní namalovat i obrázky?(chovám se jako malé děcko, já vím)
Pořád čtu nebo vykládám mlaším sestrám pohádky a tuhle jim teda určitě povím! :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama