!!Blog má pauzu...!!

viz: TU!

Kapitola 3. Znovuzrození

21. dubna 2013 v 21:00 | Aisu |  Stories
Ah~ pokračujeme v povídce... teda pokud si ještě pamatujete, o čem je >,<


Probudila jsem se na horkém písku uprostřed ničeho. Nechápala jsem to. Posmrtný život? Nebo snad mrtvá nejsem? Rozhlédla jsem se, ale nic jiného než písečné duny tu nebylo. Všimla jsem si na sobě černo-bílých nařasených šatů a především mé vlasy byly kratší a tmavší, nabraly šedivý nádech a vůbec jsem se cítila jinak. Byla jsem si jistá toho, že jsem vyšší a hlavně živá. Cítila jsem, jak mi tělem proudí nová, neznámá síla, byla jsem teď určitě mocnější než předtím.
Bloudila jsem tou proklatě velkou pouští dny dokonce i týdny, ale nic a nikoho jsem nezahlédla. Unavená a dehydratovaná jsem se plazila po horkém písku a doufala v trochu vody.


Ke konci sil, když už jsem byla zoufalá, v dálce jsem zahlédla hustý tmavý les. Rychle jsem k němu došla a zaposlouchala se, jestli neuslyším téct potůček nebo nějakou řeku. Můj sluch se o hodně zlepšil, takže jsem odhadovala takových 660 metrů od místa, kde jsem stála. Opatrně jsem se vydala k tichému potůčku, nevěděla jsem, jestli je v tomto lese něco nebezpečného, takže jsem byla ostražitá a hlavně připravena bojovat nebo rovnou utéct.
K potůčku jsem došla bez problémů a rovnou se napila. Žádná voda na světě nechutnala líp jak tahle. Možná to bylo tím, že jsem dlouho nepila nebo je opravdu tak výborná. Po dlouhé chvíli jsem uslyšela hlasitý hrdelní řev.
Z houští se vyřítila obrovská okřídlená stvůra vzdáleně se podobající přerostlému šedému vlkovi. Začal se po mně ohánět drápy a zuby, neustále na mě vrčel a já věděla, že jestli něco neudělám, zemřu na 100%. Nějakým zvláštním způsobem se mi dařilo ustupovat. Ale tohle jsem nemohla dělat pořád, rychle jsem se otočila a utíkala pryč. Jenže vlk měl křídla a nedělalo mu problém mě dohnat. Cítila jsem z něj temnotu, která se začala shromažďovat a mě naskočila husí kůže. Tohle je Podsvětí a vlk, stojící přede mnou je Démon.
Nebyla žádná možnost úniku, takže jsem musela bojovat. Temnota byla tak hustá, že jsem ji mohla vidět, obklopovala ho. Nezbývalo mi nic jiného, v ruce se mi začala shromažďovat zvláštní temná energie, nechápala jsem, kde se ta síla ve mně vzala, ale musela jsem jí použít. Hodila jsem temnou energii po vlkovi, ten se začal svíjet bolestí, přišla velká rána a nic kromě jednoho drápu po něm nakonec nezůstalo. Byla jsem zmatená, ale bylo mi jasné, že už ze mě není Svatý ale Padlý.

Neustále jsem bloudila lesem a mezitím přemýšlela o tom, že se mi život změnil úplně od základu. O Padlých jsem toho moc nevěděla, jen to, že se dělí na tři poddruhy jako Svatí. Jenže jsem nedokázala určit, do které skupinky patřím já, jsem démon? Vlastně není jiná možnost. Bloudila jsem hustým lesem několik dní, neustále se objevovali Démoni prahnoucí po mé krvi. V tomhle lese jsem byla asi jediná mluvící bytost, nebo jen si se mnou nechce nikdo promluvit. Dny ubíhaly a jednou v noci jsem uslyšela kňučení a nářek. Má zvědavost mě přemohla a jí se vydala směrem ke zdroji těch zvuků. Mezi stromy stál obrovský černý vlk. V očích měl moudrost ale i bolest. Zvláštní bylo, že přední levou packu měl pokrčenou a neustále kňučel. Po chvíli pozorování jsem si všimla, že měl v tlapě zabodnutý velký trn. Bylo mi ho líto a tak jsem se rozhodla mu pomoci, buď mě zabije, nebo ne. Potichu jsem se k němu přikradla z pravé strany, okamžitě se na mě otočil a začal výhružně cenit své ostré tesáky. "Já ti nechci ublížit" zachraptěla jsem po dlouhé době mlčení.
Vlk se uvelebil v husté trávě a pozoroval každý můj pohyb. Kývl na mě, já se vydala směrem k jeho tlapě a zjistila jak hluboko je trn zaražený. Bude ho to hodně bolet, ale budu se snažit bolest zmírnit svou silou.

Za tu chvíli co tu bloudím, pochopila jsem základy, jak ovládat tuto sílu. Je zvláštní pocit umět ovládat svou sílu, ať už je to síla Světla nebo Temnoty. Ale pořád tu bylo spousta věcí, které jsem neuměla.

Opatrně jsem do rukou vzala trn a pomalu ho začala vytahovat. Vlk nevydal ani pípnutí, ale nespouštěl mě z očí. Ve chvíli, kdy to čekal neméně, vyrvala jsem trn a ustoupila o krok. Vlk tu chvilkovou bolest nečekal a tak se postavil. Chvíli na mě koukal a poté udělal něco, co jsem nečekala. " Děkuji. Nevím, kdo jsi ale za tvou ochotu a milost tě budu následovat a chránit" pravil klidným hlasem a já na něj jen nevěřícně zírala. "Opravdu?" vydala jsem nakonec ze sebe. Vlk se pobaveně zasmál a lehl si přede mě "Kdo jsi? Znám tu každého Démona, dokonce i Temné anděly ale tebe tu vidím poprvé" začal si mě znovu prohlížet.

Posadila jsem se na zem a začala vyprávět celý svůj příběh, od okamžiku mého narození a vyvraždění, přes žití se strážcem Velké věže, až po mou smrt a náhlé objevení se zde. Vlk mě pozorně poslouchal a nikdy mě nepřerušoval. Poté, co jsem skončila s vyprávěním, se dlouze zamyslel. "Nevypadá to, že jsi prošla Očistcem. Je v tom něco jiného ale nemám tušení co. Možná jsi byla v minulém životě Padlá a tvá nenávist před smrtí tě znovu zavedla sem" řekl mi svou myšlenku, možná to tak bylo, ale to se teď asi nedozvíme. "A jak se vůbec jmenuješ, vlku?" zeptala jsem se ho po dlouhé odmlce "Jsem Thoru, Princezno." Jemně sklonil svou hlavu "Už nejsem Princezna a nikdy jsem ani nebyla. Stačí, když mi budeš říkat Satsuki" unaveně jsem se na něj usmála a zamyslela se, co se bude dít dál.
Thoru mě učil o Podsvětí vše, co věděl. Od jednotlivých názvů rostlin až po jména různých Démonů či Temných andělů. Učil mě zdejší hierarchii, zákon silnější přežije, ale hlavně mi byl přítelem, kterého jsem vždy potřebovala.

Jednou večer, když nám Thoru sháněl něco k večeři, jsem seděla sama u ohně. Když se ke mně rozběhl obří buvol s krokodýlím ocasem a lvíma tlapama. Thoru mi o něm vyprávěl a důrazně mi řekl, abych ihned utekla, kdybych ho potkala. Jenže problém byl v tom, že byl na mě moc rychlý. Začal si se mnou pohazovat jak s hadrovou panenkou. Nestíhala jsem se ani bránit či utéct. Už jsem si myslela, že je se mnou konec, jenže ve chvíli, kdy jsem to nejméně čekala, se buvol začal svíjet bolestí a z nebe se vyřítila ohnivá koule, která ho spálila na popel. Přede mnou se objevil vysoký muž. Tyrkysové rozčepýřené vlasy, stříbrné oči a ohromná černá křídla. Prohlížel si mě stejně tak, jak já jeho. Nevěděla jsem, jestli mě chce zabít nebo ne, z jeho očí jsem nedokázala nic vyčíst. Z dálky jsem uslyšela vrčení, Thoru se sem rychle blížil, ale jen co uviděl stříbrnookého muže stojícího přede mnou, zpomalil a vrčet přestal. Muž se podíval na Thorua a usmál se "Naposled si tě pamatuju jako šťěně, Thoru" promluvil tichým hlasem a posadil se vedle mě k ohni. "Už je to dlouhá doba, Nori" Thoru se natáhl vedle nás a mě bylo jasné, že dneska ještě neumřu. "Promiň, Satsuki. Ale dneska budeme bez večeře" omluvně se na mě Thoru podíval. "To je v pořádku. Bez jídla, vydržím dlouho" usměju se na něj a zahledím se na Noriho. "Ty nejsi Démon, že? Na Démona jsi moc hezká" promluví Nori a zářivě se na mě usměje. "Satsuki byla Svatá, byla bohyně, jenže její otec a pár dalších Svatých ji sesadilo a ona místo toho aby umřela, objevila se zde jako Padlá" shrne Thorou mou situaci. " Ty jsi prošla očistcem a přežila?" udiveně si mě znovu prohlížel. "Práve, že ne" promluvila jsem poprvé na něj. " To nechápu, ale jak ses sem teda dostala?" zeptal se mě. Jen jsem pokrčila rameny.

Nori patřil k Temným andělům. Poznala jsem to, protože mi o nich Thoru vyprávěl. Řekl mi, že ho zajímá jak je možné, že se ze mě stal Padlý a proto mi pomůže ovládat Temnotu. A slíbil mi, že zjistí důvod mé existence zde.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama