!!Blog má pauzu...!!

viz: TU!

Kapitola 1. Zrada

23. února 2013 v 10:55 | Aisu |  Stories
Nuže tak koukám, že nám to tady trochu usíná >,< Já se nějak budu snažit přednastavovat články a tak, jelikož tady zas tak moc nebudu boužel... už jsem tu asi psala, že se budem stěhovat, takže už jsme začali balit, včera jsme jeli omrknout jeden byteček a dneska jedeme zase na jinej >,< jak mě tohle nebaví -.-"
Kdyby mě ale někdo sháněl nebo si chtěl jen pokecat, najdete mě na skype: kuchikiemi nebo na FB: Aisu Kuchiki :)
Ale tady vám přidávám první kapitolu mé povídky ^^
Poznámka: Je to moje první povídka nad kterou nepřemýšlím, jelikož všechny moje povídky za X let jsem promýšlela. Tuhle doslova píšu z fleku, takže se omlouvám, jestli to bude nějak nepochopitelné nebo tam budou nějaké zvláštní detaily xD A ještě něco! Já a čeština nejsme velké kamarádky, takže se předem omlouvám za nějaké chyby >,< snažila jsem se to opravit ale je možné, že mi něco uniklo ^^"
Přeji příjemné počteníčko ^^


Většina bytostí si myslí, že být bohem je úžasné, jenže opak je pravdou. Obzvlášť, když jste dcerou nejmocnějšího a nejmoudřejšího z bohů, to je potom život zase o něco těžší.


"Satsuki-hime, je na čase vstávat" uslyším s dálky tichý hlas. Jemně se v posteli zavrtím a otevřu své rudé oči. Nesnáším ranní vstávání, ale nic jiného mi nezbývá. Opatrně se vyškrábu z postele a hned ji za sebou ustlu. Postavím se zády k posteli a ve své dlouhé bílé košilce jsem se rozhlédla po svém obydlí. "Co děláš?" promluví ke mně hrubý vrčivý hlas. Zahledím se na velkého bílého draka obmotaného okolo špičaté věže. "Nic" odpovím a vydám se konečně ke skříni s oblečením.
Otec mě drží v těchto starých ruinách kvůli síle Světla, která mnou doslova protéká. Mé tělo není schopné plně ovládnout Světlo, takže ho nedokážu ani nijak zastavit, či nějak jinak s ním vědomě manipulovat. Proto jsem pro ostatní bohy a jiné Svaté nebezpečná. A otec mě drží zde v ruinách, v bariéře, kde se mnou žije bílí dračí strážce Velké věže. Do věže se mohu dostat jen já, takže to je další z důvodů mého žití zde.
Velká věž slouží jako zdroj Světla, jestli se s ní něco stane, Svatí ztratí svou sílu a všichni zemřou. "Pospěš si!" promluví drak a nadzvedne svou hlavu, tím pohybem odkryje úzký vchod do věže. Rychle si sčešu své dlouhé, sněhově bílé vlasy, obléknu bílo-modré šaty a bosa se vydám do nitra věže. Uprostřed podlahy se líně táhnou různé druhy symbolů a tvoří velký kruh, uprostřed stojí malý stoleček s prázdným svitkem a štětcem s inkoustem. Dojdu až ke stolku a přisednu si k němu. Do ruky vezmu štětec, jemně ho namočím do inkoustu a zavřu oči. Má ruka se sama od sebe začne pohybovat a psát něco na svitek. Tak to je také jeden z důvodů proč tu jsem. Zaznamenávám všechny modlitby, přání či prosby, které směřují ke mně. Občas nějakému člověku či Svatému jeho přání vyplním, jiná zas ne. Ale důležité je, že si je vyslechnu. Všude okolo mě jsou postaveny hořící svíčky, jediné světlo uvnitř věže.
Po dlouhých pěti hodinách se opatrně zvednu a vydám směrem pryč z věže. Všechny svíčky se naráz zhasnou a já dojdu až ke své posteli, na kterou se unaveně svalím.
"Někdo se sem blíží" řekne bílí drak a položí hlavu na své původní místo a zakryje vchod do věže. Rychle se zvednu z postele a vydám k oknu, vyhlížím mě už tolik známou tvář.
Ruiny jsou postaveny do kruhu, bez dveří či jiného vchodu, jediné co zde je, jsou malá okénka skrz která se nedá prolézt. Strop tu ani není, jen jedna obrovská díra. Pro žádného Svatého není problém tudy přiletět, jenže kdo by se odvážil vejít smrti rovnou do náruče, že?
Z dálky zahlédnu usměvavého blonďáka nesícího v náručí nějaké ovocee a pečivo. "Rád tě zase vidím Satsuki" dojde až k okénku a podá mi jídlo. "Přinesl jsem ti něco na zub" zářivě se na mě usměje a já se blahem málem propadnu do země. "Děkuji, Ken. Jsi jediný kdo na mě myslí" oplatím mu úsměv a posadím se na studený kamenný parapet. Ken se mezitím opře o zeď vedle okna a zahledí se na oblohu. Jediný bůh, který mě pravidelně navštěvuje. Je mezi ostatnímy bohy velmi oblíbený, i přes svůj věk 138 let vypadá jako 18-ti letý mladík plný života. Krátké blond vlasy, zelené oči a malá jizva, která se táhne pod levým okem. Oblečení hodné šlechtice, to je Ken. Dřív jsem nechápala proč mě navštěvuje, mě Svatého jenž nedokáže ovládat svou moc. Jenže jednoho dne mi řekl: "Jsi jiná než ostatní. Usmíváš se i přes to, že jsi sama. Mám tě rád takovou jaká jsi." V tu chvíli jsem byla ta nejšťastnější bytost na světě.
Nenápadně jsem ho sledovala, když z ničeho nic se zamračil. "Něco není v pořádku" pravil a odešel. Měl pravdu, už delší dobu jsem z hlavního města Mu-i cítila zvláštní vůni. Vůni zloby, nenávisti a především zrady.

PS: příští kapitola bude delší ^^"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Denny* Denny* | Web | 23. února 2013 v 12:00 | Reagovat

Nn, ta transplantace nebolela :) Dávají to jako krevní transfůzy v kapačce, takže to bylo v pohodě. a vyspal, ale unavenej jsem pořád :D ... dík za optání :) a jinak pěkná kapitola už se těším na další :D

2 Shinigami Shinigami | E-mail | Web | 23. února 2013 v 12:10 | Reagovat

Juu, pěkná povídečka ^^

3 j-vip j-vip | Web | 23. února 2013 v 13:09 | Reagovat

krásna, dúfam, že pokračovanie bude čo najskôr, je to vážne zaujímavé :3 :3 a ja budem len rada, keď bude dlhšie :D

4 Inu~ Inu~ | Web | 23. února 2013 v 23:34 | Reagovat

Mne momentálne vyhovuje, že to bolo krátke, pretože musím ísť spať a akurát som si to stihla prečítať :D Chcela som ti napísať, že tam pripleť neskôr nejakú lásku aj (rada čítam zamilované poviedky) a hneď som si aj prečítala meno Ken, hmm ~ no oke, teším sa na pokračovanie :D ostatní majú pravdu, je to zaujímavé ^^

5 mononoke-chan mononoke-chan | Web | 24. února 2013 v 18:53 | Reagovat

hmmmmm...mmmm...moc se mi to líbí :D a ten obrázek je úžasný *milovnice draků* :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama